Vytisknout
Kategorie: Nezařazeno
Zobrazení: 2397

V tzv. Malé roprachtické kronice je ochotnickému divadlu věnována zvláštní kapitola. V ní se dočteme, že divadlo se v Roprachticích hrávalo již za učitele Františka Nováka, který zemřel ve věku 84 let v roce 1810. Divadlo se jistě hrálo již koncem 18. století - tehdy to byly hry především na biblické motivy jako např. Mojžíš nebo Josef Egyptský.

Přímo o založení divadelního spolku se zasloužil v roce 1812 učitel Vojtěch Tichánek, který také sám v hrách účinkoval. Dal zhotovit a namalovat dekorace a kulisy a v roce 1812 se hrály 2 hry v hospodě u N. Farského - O Janu Nepomuckém a Václav Čtvrtý.

Do roku 1825 pak bylo sehráno mnoho her, například: Božena, Obležení Prahy od Švédů, Hadrián z Římsů, Žižkův meč, Pivovar v Sojkově, Čech a Lech, Kmotr Matěj a další. Takové plodnosti nedosahuje leckteré současné divadlo. Hrálo se pohostinsky i v sousedních obcích - v Loukově, Poniklé, Helkovicích, Škodějově.

Po několikaleté pauze se v roce 1840 ujal divadla Fr. Červenka. Ten řídil divadlo do roku 1851. Za jeho působení se výnos z před-stavení věnoval částečně na vybavení divadla, část na kostel a část na školní knihy. V letech 1851-56 se vedení divadla nikdo neujal.

V roce 1856 se do čela divadelního spolku postavil Joachim Sedláček, který divadlo řádně vedl až do roku 1859. V tomto roce se dočítáme v kronice: „Naše divadlo potkala nehoda. Pan farář totiž zapověděl, by se na žádný způsob nehrálo, ano i z kazatelnice nebylo ochotníků i divadla šetříno. “

Až roku 1863 Fr. Vaňouček a Jos. Strnádek znovu vymohli jeho pokračování. Vedení se opět ujal Joachim Sedláček a 6.12.1863 se hrála hra Ďáblův mlýn a pak ještě několik dalších. Hrálo se v hospodě u p. Skalského, na podzim 1864 v hospodě u p. Palmy. Na jaře 1865 se vedení divadla ujal Josef Strnádek, za jehož působení se hrály hry Chudý písničkář, Pražský flamendr, Fridolín, Strakonický dudák a další.

Z dalších let zprávy o divadelní činnosti chybí. Zachyceno je jen první představení školních dětí - 1. února 1880 řídící učitel Jan Holubec sehrál s dětmi hru Slepá babička. Od té doby se dětská představení konala každoročně. Bohužel chybí údaj do kdy.

Další významná kapitola ochotnického divadla se začíná psát od roku 1923. Jisté je, že se před tímto rokem dlouhá léta - snad někdy od devadesátých let - divadlo v Roprachticích nehrálo. Na podnět tělovýchovné jednoty Sokol a Sboru dobrovolných hasičů byl v roce 1923 založen ochotnický spolek pod názvem Divadelní odbor sdružených spolků v Roprachticích. Na první schůzi u Tichánků. která se konala 15. června 1923, byl předsedou spolku zvolen František Polák. Hostinský Tichánek v tomto roce stavěl nový ta-neční sál a vyšel spolku ochotně vstříc tím, že zároveň postavil stálé jeviště. O dodání celého jeviště včetně opony byla požádána firma Lev z Jilemnice. Také bylo rozhodnuto uspořádat v obci sbírku formou společné výpůjčky na dobu pěti let. Sbírka se konala 11. listopadu a vynesla téměř 6 tisíc korun.

První představení, hra K. H. Borovský se konalo 28. října 1923 pod režijním vedením Jaroslava Kováře. Pozdější jednatel a režisér divadla Ladislav Šindelář líčí toto představení v pamětní knize, kterou psal v letech 1923 až 1933, takto: „Veškerý zájem a snaha byla věnována prvnímu divadelnímu představení, které bylo stanoveno na 28. října 1923, který připadl tehdy zrovna na neděli. Zkoušelo se tehdy po 7 týdnů, což jistě velká práce a námaha, jak pro herce začátečníky, tak i pro režiséra. A tehdy onen den, kdy jsme oslavovali 5tileté výročí naší samostatnosti, byl pro naši obec jistě ještě význačnějším dnem, poněvadž tohoto dne v naší obci nastává nová činnost kulturní plna slibných nadějí do budoucna. A navečer pak téhož dne sál naplněn do posledního místečka i galerie obsazena, všude slavnostní nálada. A když pak ponejprv se zvedla opona, na které jest namalován Jelení příkop, velebné Hradčany a chrám sv. Víta ze severní strany, baldachýn a dole znak země české, tu jistě každý ten návštěvník byl pln dychtivosti po věcech příštích. Po uvítacím proslovu Jar. Kováře, po proslovu starosty obce Fr. Kučery, po řeči pana řídícího učitele Fr. Martince a po zahrání státních hymen, rozvinula se na novém jevišti před zrakem diváka hra o velikém muži, o prvním českém novináři, který tolik pro svoji lásku k vlasti s celou svoji rodinou vytrpěl. Nadšený potlesk po každém jednání svědčil o tom, že hra i provedení se líbí a že to naši ochotníci u obecenstva úplně vyhráli. Jistě že měl radost i pokladník, který tehdy vybral u pokladny na vstupném 1.094,-Kč. A jistě, že všichni tito začátečníci zaslouží plné pozornosti od veškerého občanstva a jistě upřímný a vřelý dík za jejich práci. “

V roce 1924 bylo sehráno celkem 13 představení. V podání roprachtického spolku se hrály hry Spoutaná duše, To byla noc, Naši furianti (2x), Podvodnice, Služebník svého pána. Žena legionářova. Vdavky Nanynky Kulichovy a Závěť. Další čtyři představení byla provedena pohostinsky jinými divadelními soubory.

Zajímavý zápis najdeme v pamětní knize z roku 1925: „V neděli 3. května sehráli u nás pohostinsky vysočtí ochotníci hru Druhé mládí. Vysočtí hráli velmi pěkně, jako ochotníci se staletou tradicí. Čistý zisk byl jim ponechán, poněvadž toho roku se pustili do stavby své vlastní divadelní budovy. “

V přírodě se poprvé hrálo 9. srpna 1925 - účast diváků však byla slabá. Snad proto, že bylo pěkné počasí a žně byly v plném proudu. Roprachtičtí ochotníci vystupovali i v okolních obcích. Poprvé na Přívlace v listopadu 1925 s hrou od J. Skružného Románek na horách.

V roce 1927 byl firmou Hlubuček - Velké Hamry zaveden na sál i jeviště elektrický proud. Celkem bylo instalováno 84 světel, 6 světelných zásuvek a dokonce 4 reostaty pro tlumení a měnění světel. Elektrické osvětlení nahradilo dříve používané acetylénové. Jako první představení při elektrickém osvětlení bylo 28. října 1927 sehráno drama Zvony. O Vánocích se hrála Jiráskova Lucerna již s využitím různých světelných efektů. Zajímavým zpestřením představení bylo též provedení pohádkového reje se závoji v podání členek místního Sokola, pod vedením náčelnice Anči Palasové

Dalším významným představením byla hra Otec od A. Jiráska. Hra byla provedena v neděli 27. května 1928 u příležitosti oslav odhalení pamětní desky na rodném domě slavného roprachtického rodáka agrochemika Dr. Františka Farského. Divadelní představení bylo velmi zdařilé - zvláště byl oceňován představitel jedné z hlavních rolí Boh. Kos

V Roprachticích se hrály i operety. Poprvé 24. listopadu 1929 v režii M. Svatého opereta Lupen a Pupen, veselí taškáři a byla mimořádně úspěšná. 1. prosince se konala repríza a s úspěchem se též hrála ve Vysokém na pozvání vysockého divadelního spolku Krakonoš. Úspěšně byla v roce 1930 sehrána i hra G. Preisové Její Pastorkyňa s Hanou Čermákovou v hlavní roli. Další úspěšná hra se zpěvy a tanci byla Za českou písní v režii M. Svatého a v roce 1932 opereta Veselí tři mušketýři v režii Jiřího Motejlka.

Zajímavá příhoda se stala v roce 1931, kdy byla v Příkrém sehrána v režii L Šindeláře hra Třikrát svatba. V knize se o tom píše: „Ale příkerští se vůči nám nezachovali příliš fair, poněvadž nám ukradli zajíce, který spoluúčinkoval jako důležitá rekvisita a dostali se pak za to do Hlasu z Cimbálu. “

V den 10. výročí spolku, 28. října 1933, byla provedena hra Zemský ráj to napohled od B. Rajské.

K pravidelným činnostem divadelního spolku patřilo také každoroční pořádání maškarního plesu.

V roce 1933 zápisy Lad. Šindeláře končí a pozdější údaje jsou již neúplné. Z jiného zápisu však vyplývá, že se hrálo nepřetržitě až do roku 1943, kdy byla činnost německými úřady zakázána. Ještě v době před zákazem byla například v roce 1941 sehrána dvě představení - Jedenácté přikázání a o Vánocích se celkem 3x hrál Strakonický dudák. V roce 1942 se pohostinsky v Jesenném hrála opereta U naší kapličky a velký úspěch měla i opereta Perly panny Serafinky, která se hrála celkem 3x.

Po skončení války v roce 1945 byla činnost ochotníků opět obnovena. V roce 1951 se o Velikonocích hrála hra Ševci a v listopadu ke stému výročí narození A. Jiráska jeho hra Lucerna. Jinak se v padesátých letech každoročně konalo několik představení v provedení různých spolků z okolí. Až 9, května 1959 sehráli místní ochotníci v režii M. Krahulcové hru Peníze od J. Štolby. V tomtéž roce nacvičovali i hru Červený mlýn od V. Wernera. Hra však byla okresem zakázána, neboť spisovatel byl na indexu, protože se za války dal k fašistům. Zajímavé je, že tato hra byla nacvičována i v roce 1941 a byla rovněž tehdejšími úřady zakázána.

Na jaře 1960 byla celkem 3x úspěšně sehrána v režii Lad. Šindeláře hra Babička je formát - 2x se hrála u Tichánků a 1x v Roztokách. O Vánocích 1962 byla ještě sehrána za velké účasti diváků hra Truchlící pozůstalí rovněž v režii Lad. Šindeláře. Zřejmě posledním představením roprachtických ochotníků byla o Vánocích 1963 hra Domov je u nás.

Jednou z nejnadšenějších ochotnic divadelního spolku v Roprachticích byla již od jeho založení v roce 1923 paní Anežka Motejlková, která sehrála na 130 divadelních postav.